Aneb proč ne všechno, co se třpytí, je minerál.
Na první pohled může kámen vypadat výjimečně. Má zajímavý tvar, neobvyklou barvu, někdy i lehký lesk. A právě tehdy vzniká nejčastější omyl začátečníků i zvídavých kolemjdoucích: ne každý hezký kámen je minerál.
Příroda si s námi ráda hraje. Zvětrávání, voda a čas dokážou obyčejným horninám dodat vzhled, který budí dojem něčeho vzácného. Říční valoun vyleštěný proudem, rezavá kůrka na povrchu, zajímavě omletý tvar. Kámen pak působí „zajímavě“, ale jeho krása je jen na povrchu.
Ne všechno, co se třpytí…
Někdy kámen klame tělem doslova. Zlatavě lesklému pyritu se odedávna říká „kočičí zlato“ nebo „zlato bláznů“. Kolik zlatokopů se z něj radovalo, než zjistili pravdu! A třpytivé šupinky v obyčejné žule? To není nic vzácného, jen drobné lístky slídy, které se na slunci lesknou jako stříbro.
Hornina vs. minerál: v čem je rozdíl
Hornina
Přírodní celek, který je obvykle tvořen více minerály. Vzhled bývá nepravidelný a proměnlivý: zrnka, skvrny, žilky.
Příklady: žula, čedič, opuka, pískovec. Některé horniny tvoří jediný minerál, třeba mramor, který je z kalcitu.
Právě pravidelná vnitřní stavba dává minerálům jejich typické vlastnosti: tvrdost, lesk, průhlednost i barvu. Není náhodná. Vznikala podle přírodních zákonů, často po miliony let. Minerál si tak své vlastnosti nese od samého vzniku, zatímco hladký povrch nebo zbarvení horniny často vznikly až později, působením okolního prostředí.
A co jantar, opál nebo obsidián?
Ty nejsou ani horniny, ani minerály v pravém smyslu slova. Říká se jim mineraloidy: přírodní látky bez pravidelné krystalové stavby. Jantar je zkamenělá pryskyřice, opál ztuhlý křemičitý gel a obsidián přírodní sopečné sklo. A přesto patří k nejkrásnějším kamenům vůbec.
Kámen, nebo minerál? Jednoduché vodítko
Až budete mít v ruce kámen, zkuste se zaměřit na tyto znaky:
- Rovné, lesklé plochy s ostrými hranami – krystalové plochy jsou typickým znakem minerálu.
- Jednolitá stavba – kámen vypadá v celé hmotě stejně, má jednotnou barvu a lesk.
- Štěpnost – kámen se láme podle rovných ploch, jako by byl skládaný z lístků nebo kostiček.
- Zrnitá směs – vidíte drobná zrnka různých barev a lesků vedle sebe, jako v žule? Jde o horninu.
- Krása jen na povrchu – barva nebo lesk po odštípnutí kousku či omytí zmizí a uvnitř je kámen šedý a nevýrazný? Nejspíš jde o zvětralou horninu.
Vrstvy nebo průsvitnost samy o sobě nerozhodují. Vrstvy má třeba i obyčejná opuka a průsvitné je i sklo.
Minerály nelžou.Jen vyžadují pozornost.
Hornina neznamená méněcenná
Rozlišovat horninu a minerál neznamená, že horniny jsou nezajímavé. Mezi nejkrásnější kameny patří i horniny: královsky modrý lapis lazuli je ve skutečnosti hornina složená z lazuritu, kalcitu a pyritu. Zeleno-růžový unakit je hornina z epidotu a živce. Mramor je hornina, ze které vznikla největší sochařská díla světa.
Rozdíl není v hodnotě, ale v pochopení. Když víte, co držíte v ruce, víte také, jak kámen vznikl, co od něj čekat a proč je takový, jaký je.
Proč na tom záleží
Rozlišovat mezi obyčejným kamenem z cesty a skutečným přírodním pokladem není otázka prestiže. Je to otázka vztahu k přírodě. Schopnosti zpomalit, dívat se a pochopit rozdíl mezi náhodou a zákonitostí.
Chcete mít jistotu, že držíte v ruce skutečný přírodní kámen? Vybírejte z ověřených a pečlivě vybraných kusů.
Prohlédnout přírodní kameny