Dnes se podíváme na barvu kamenů. Možná namítnete, že právě barva je první věc, které si na kameni všimneme, a měla by tedy přijít na řadu hned na začátku. Jenže s barvou to není tak jednoduché, jak se zdá.
Kameny, které mají barvu přímo v názvu
Některé kameny nesou svou typickou barvu už ve jménu:
| Kámen | Původ názvu |
|---|---|
| citrín | z latinského citrus – citron, podle citronově žluté barvy |
| akvamarín | z latinského aqua marina – mořská voda |
| rubín | z latinského rubeus – červený |
| smaragd | z řeckého smaragdos – zelený kámen |
| heliodor | z řeckého hélios (slunce) a dóron (dar) – dar slunce |
Spousta jiných kamenů ale žádnou typickou barvu nemá. Jeden a tentýž minerál se dokonce může vyskytovat v mnoha odstínech, a proto barva sama o sobě k určení kamene často nestačí.
Odkud se bere barva kamenů
Z fyzikálního hlediska kameny podle původu barvy dělíme do čtyř skupin.
Bezbarvé kameny
achromatickéSvětlo jimi prochází, aniž by se nějaká jeho část pohltila. Kámen proto působí čirý.
Například: diamant, křišťál.
Barevné kameny
idiochromatické – „vlastní barva“Barvu jim dává prvek, který je přímo součástí jejich chemického složení a najdete ho v chemickém vzorci. Takové kameny mají proto stálou, typickou barvu.
Zbarvené kameny
allochromatické – „cizí barva“Barvu způsobuje nepatrná příměs jiného prvku, která v chemickém vzorci uvedená není, případně drobné poruchy v krystalové mřížce. Čistý minerál by byl bezbarvý.
Například: záhněda, citrín, ametyst, růženín. Všechno jsou to odrůdy křemene, stejně jako bezbarvý křišťál.
Zdánlivě zbarvené kameny
pseudochromatickéBarevný dojem tu nevzniká pohlcováním světla, ale optickými jevy na vnitřní stavbě kamene: lomem, odrazem nebo rozptylem světla.
Například: duhová hra barev na labradoritu (irizace), opalizace opálu, efekt kočičího oka u tygřího oka nebo hvězdička u hvězdicového safíru (asterismus).
Citrín: žlutý kámen s fialovou minulostí
Když jsme začali citrínem, citrínem také skončíme. Přírodní citrín je poměrně vzácný. Většina žlutých a oranžových „citrínů“ na trhu proto vzniká žíháním ametystu, který vysoká teplota (zhruba kolem 500 °C) promění z fialové na žlutou až oranžovou.
Takový kámen není napodobenina, je to stále přírodní křemen. Jen jeho barvu upravil člověk. Pokud chcete vědět, co kupujete, pomůže vám pár vodítek:
- Odstín: přírodní citrín bývá jemně světle žlutý až medový. Žíhaný ametyst mívá výraznější oranžové až červenohnědé tóny.
- Drúzy a geody: žluté krystaly s bělavou základnou jsou téměř vždy žíhaný ametyst. Přírodní citrín v drúzách se vyskytuje jen vzácně.
- Rovnoměrnost barvy: přírodní citrín má barvu obvykle jemnější a rovnoměrnější, žíhané kusy mohou mít intenzivnější zbarvení hlavně na špičkách krystalů.
Pozor na slunce
Barva zbarvených kamenů není vždy stálá. Ametyst na přímém slunci postupně bledne, a podobně citlivé jsou i růženín nebo záhněda. Pokud chcete, aby si vaše kameny udržely sytou barvu, nevystavujte je dlouhodobě přímému slunci, třeba na okenním parapetu.
Žlutý citrín, fialový ametyst nebo jemně růžový růženín? Najděte svou barvu.
Prohlédnout přírodní kameny